NEWS & ARTICLES

Rolando Villazón a Mozartova premiéra v Praze

ARTICLE BY
Rolando Villazón


Rolanda Villazóna mám rád, v Praze vystoupil již několikrát, a proto jsem byl zvědav, s čím přijde tentokráte. V pátek, dne 28. 3. 2014 v Smetanově síni v Obecním domě zahájil své mozartovské turné, s nímž se představí ještě v několika evropských městech. Tentokrát jej doprovázel Basilejský komorní orchestr.

Smetanova síň byla toho večera naditá až po strop. Všichni se nemohli dočkat příchodu tohoto Mexičana. A ten měl věru nástup, uvítal nás česky, sršel vtipem i gesty a dámám rozdával květiny…

Ti, co znali Villazóna z předešlých let, očekávali jeho vystoupení plné zábavy, humoru a precizní výkon. Bohužel tento večer jejich očekávání nesplnil. Mnozí se tedy nakonec potýkali s jistým zklamáním. Ovšem, když se nad tím z druhé strany zamyslíte, ono koncertní árie, jako je oslavná óda desetiletého Mozarta na arcibiskupa Schrattenbacha, moc k humorným výstupům nevybízí. Řeknu vám, že tohle mě na celém večeru však ani tolik nevadilo, jako pocit, že samotného Villazóna je tu nějak poskrovnu. Když jsem to tak spočítal, za celý večer jsem ho slyšel jen v 6 áriích v hlavním programu, a pak ještě ve třech přídavcích. Ohromný prostor tu zato dostal Basilejský orchestr, bez kterého bych se ve skutečnosti zcela obešel.

Průběh večera

Večer zahájila skoro osmiminutoví trojdílná Overtura, KV 135 k opeře Lucio Stilla. Následovala trochu pokažená árie Si mostra la sorte, KV 209, kde se nějak nedomluvily první housle a nepovedl se tu ani nástup horen. Nejinak tomu bylo i v případě Per Pieta, non ricercate. Villazón všechny tyto tři níže položené árie zazpíval plným mužným hlasem, přičemž výšky poněkud přiškrtil. Nechat se mu ale musí, že do toho šel s ohromným elánem, zcela bez obav z velkých skoků, a také je trefil naprosto čistě. Villazónův tenor pěkně vynikl, když se sálem rozezníval spolu s komorním orchestrem. Abych orchestr jenom nehanil, musím uznat, že se mu vyvedly Dva pochody v D dur KV 335. Po nich následovala árie Misero! O sogno…Aura, che intorno spiri, KV 431.

Po přestávce se neznámo proč dramaturgie rozhodla rozčlenit Mozartovu Pražskou Symfonii č. 38 na jednotlivé věty a prostřídaly jimi Villazónovy vstupy. Nevím z jakého důvodu, ale nefungovalo to. Bylo to nudné, nesourodé a sál u toho začal poklimbávat. Po této pasáži přišel Villazón s Adagiem a Allegrou. Náročný kus se zpěvákovi podařil vyzpívat i s odvážnými skoky do výšek. Po tomto partu následovala buffa Rozladěný ženich neboli Soupeření tří žen o jediného milovníka. Šlo o velmi živelné představení, kde se konečně Villazón mohl rozehrát naplno. Posledním číslem hlavní části večera tu byla óda k výročí kněžského svěcení biskupa Schrattenbacha, jež je velmi rozsáhlé a náročné dílo, s několika skoky do výšek.

Přídavek

Jako přídavek si Villazón vybral árii Ottavia  - Il mio tesoro z Dona Giovanniho, pak zazpíval árii Noc ossequio, noc rispetto, v níž měnil barvu hlasu a zpíval chvíli přímo k publiku a jednou pomlouvačně bokem. Nakonec do přídavku zařadil i árie Clarice cara mia sposa spolu s členy orchestru, jež zazpívali narážky jiných postav. Konečně se Rolando Villazón ocitl ve svém živlu, šil sebou, divoce gestikuloval, vtipkoval, vrtěl boky a hrál. Ospalý sál konečně ožil. Škoda, že až tak pozdě.

O Rolandovi Villazónovi

Tenorista Rolando Villazón, vlastním jménem, Emilio Rolando Villazón Mauleón, je mexickým operním pěvcem, jež se poprvé v Praze objevil v roce 2005. Prahu si Villazón zamiloval, stejně jako si Praha okamžitě zamilovala jeho. Od té doby se sem vrátil již několikrát. Naposledy koncem letošního března, kdy v Praze odstartoval své koncertní mozartovské turné.



Galerie