NEWS & ARTICLES

Asijská nemoc

ARTICLE BY
Asijská nemoc


Asijská nemoc není ani ptačí chřipka, cholera nebo něco podobného, ale představuje psychologickou interpretaci, již mají co dočinění s projevy averze ze ztráty. Toto smýšlení lidí není jednoduché, ale pokusím se vám je vysvětlit.

Pro přiblížení tu máme pro vás příklad, představte si, že jste hlavou města, a to vaše město se připravuje a propuknutí nějaké neznámé choroby, přičemž se očekává, že nemoci podlehne 800 lidí. Hygienici vám nabízí dvě opatření. 

  • S programem A zachráníte s jistotou přesně 400 lidí města. 
  • S programem B máte 1/3 šanci zachránit všech 800 lidí, avšak s 2/3 pravděpodobností o ně taky všechny můžete přijít.

Pro co se rozhodnete? 

Většina testovaných se rozhodla pro variantu A. 

  • A co když vám hygienici nabídnou ještě možnost C? Při kterém s jistotou zemře 400 lidí.
  • A program D, v rámci něhož s 2/3 pravděpodobností zemře 800 lidí a s 1/3 nikdo. 

Pro jakou variantu se rozhodnete nyní? 

Všimli jste si, že jde o zrcadlové nabídky variant A a B? A vidíte, i když byste si tedy řekli, že lidé zvolí program C, tak valná většina je najednou pro více rizikovou variantu D. 

Jak je to možné? 

Taky máte obočí údivem zvednuté až na čele? Dle Amose Tverskyho a Daniela Kahemana, autorů tohoto dilematu asijské nemoci, se skrývá vysvětlení v univerzální lidské tendenci vnímat ztráty intenzivněji než obdobné zisky. Nerozumíte tomu? Mám tu pro vás další příklad. Když se těšíte na oblíbený oběd, který máte slíbený a dostanete jej, máte radost a jste spokojení (zisk). Bohužel, když se kuchaři stane, že se oběd spálí a on vám pak místo očekávaného oblíbeného obědu nabídne něco jiného (byť dobrého), jste zklamáni (ztráta). 

A tak se stane, že lidé, kteří čelí ztrátám a chtějí se vyhnout akceptaci rizik, která by nikdy nepodstoupili, kdyby měli jen něco získávat. Jde o široký jev, který jde napříč povoláními, strukturami, skupinami lidí. Lidé, kteří jsou v červených číslech, mají větší tendenci riskovat. Makléři ve ztrátě nakupují rizikovější papíry. Prohrávající sázkaři začnou sázet na outsidery s vyšším kurzem. Podniky poblíž bankrotu hrají nebezpečné gambity vůči finančním úřadům i svým věřitelům. Čelení ztrátě z nás všech dělá hazardéry. Jistě, někdy je risk i zisk, ale stejně tak mohou vést do fatálních ztrát. 

Američtí politologové Jeffrey Berejikian a Florian Justwan se na tento psychologický jev podívali z politické stránky a srovnávali chování států v období od roku 1816 – 1999. Zjistili, že všude, kde čelili státy ztrátám, panovala vojenská či jiná hrozba, docházelo k přestřelkám politiků a vstoupily rivalitní státy do analýzy. Výsledky jejich rozsáhlé analýzy, kdy nakonec přiřknuly jednotlivému národu bezpečnostní skóre, potvrdily známá fakta mezinárodní politiky. Tak např. státy, které na své ohrožení nereagovaly rezolutně, nato čelily mnohem větším bezpečnostním hrozbám (efekt je velmi silný, do 1 roku se riziko konfliktu zvýšilo až o 74%). Demokratické státy měly obecně nejnižší pravděpodobnost vzájemných konfliktů. Co však důležitým zjištěním bylo to, že stát, či státy, které utrpěly momentální strategickou ztrátu, byly ochotnější až o 41% destabilizovat status quo, porušit dohody a spustit reálný konflikt.

Pravdou ale také je, že logicky by v rámci zisku mělo riziko ke konfliktům klesat. Jenomže také je známo, že pokud člověk dojde k rychlým okamžitým a snadným ziskům, má tendenci se stát hazardérem.



Galerie